Chodím v noční košili tmavou chodbou, schodištěm, vystoupám nahoru a z půdy hučí meluzína. Ty schody, to schodiště....něco mu chybí. Sejdu dolů, jsem v dílně, něco beru do rukou...otáčím se a...... v tom se probudím.

Další sen je o to, jak zařizuji obchůdek, prodejní pult, regály, stoleček a židle pro maminky. Skloním se ke krabici,

jsou v ní zabalené nějaké věci. Jednu vyndám, zvednu a chci ji rozbalit...jsem hrozně zvědavá, co v ní je...a pak budík...Sen se rozplývá .... Zase nevím, co vyrábím, co prodávám. A takhle to bylo několik měsíců až jednou za dne, koukám na to schodiště, zajdu do dílny a tam jsou.... ty kousky obkladaček, různé zbytky ....vytvořím první obrázek, další a další až je jich 5. Všechny nalepím, pak zaspáruji. A pár týdnů jen tak koukám, kamarádka chválí nápad i provedení..Její holčička obdivuje lodičku a najednou: Mami, já to chci taky ! A te mi to došlo. Krabičky ....mozaika puzzle pro domácí kutílky, děti i rodiče a tak se do toho pustím. Začátky jsou těžké, žádné výtvarné vzdělání, jen nápad, nadšení ale i nejistota..obavy... ale to už je 3 roky, jak to utíká:-). Pořád jako bych začínala, každý nový nápad nese nové riziko, nové obavy. Asi jsem ješita, ale vždy se bojím, jak to lidé přijmou.... Třeba nedávno jsem měla takové tušení, že bych měla jít koupit nějakou látku nebo víc. Ležely doma, chodila jsem okolo a pořád nic a po Novém roce, jako by spadla opona. Je to tady. Mrkněte se.

Hezký den.